Je to už víc než rok, kdy se začalo stále častěji a úplně vážně mluvit o tom, že umělá inteligence nahradí lidské zdroje v profesích, na které je třeba studovat mnoho let a ne každý má šanci na některé z nich vůbec dosáhnout. Ani ve snu by se nám tato skutečnost nezdála a teď je to tu.
Většina uživatelů umělou inteligenci zkouší, pokouší, srovnává se s ní a srovnává se i se skutečností, že možná přijde den, kdy mnohé profesionální pozice na pracovním trhu budou umělou inteligencí zastoupeny nebo dokonce zcela nahrazeny, což je pro mnohé dost děsivá představa. Nicméně už jsem viděla i nabídku pracovních míst, ve kterých je po uchazečích požadován kladný vztah k AI.
Neuvažuji o tom, že bych k psaní příběhů využívala tento nástroj, protože nástroj to pořád je, ať už se umělá inteligence tváří jakkoli. Její využívání bude jistě výhodné v mnoha odvětvích a v knižním světě bude hlavně přínosná pro autory a nakladatele, kteří se orientují na kvantitu a musí vydávat jeden příběh za druhým v krátkém časovém horizontu.
Pro mě ale tento styl moc není. Psaní s umělou inteligencí by mě totiž už vůbec nebavilo. Ráda používám zdroje jako wikipedii, když se potřebuji něco dozvědět, různé příručky, nápovědy a taky překladatel, ale umělé inteligenci, která umí všechno skvěle "okecat", v jistém smyslu moc nevěřím. Možná časem změním názor, ale dnes je mé březnové zamyšlení nad AI o tom, že můj vztah nebo postoj k umělé inteligenci není přímo negativní, ale dal by se klasifikovat jako opatrný. Důkazem, že o ní vím, ale spoléhám se zatím na svou hlavu, může posloužit dnešní zkouška úpravy textu. /Aneb jemné oťukávání co to udělá./😀
Uživatelům na soc.sítích jsem z textíků vybrat nedala, najdou na mých profilech jen to, co jsem vypotila, ale vy, čtenáři toho blogu, máte privilegium vybrat si ze tří verzí tu, která vás nevíce osloví.
Hovorově:
Tady jsem text přizpůsobila Lindkedinu, který má reprezentativnějsí obsah:
🌞Oddychněte si od špatných zpráv a zavítejte s panem Svátkem do Karnaku. Atmosféru Egypta popisuje tak dobře, že se krásně prohřejete. Za posledních sto let se tam, co se týče tisíciletých památek, mnoho nezměnilo.🌞
Takto mi jej vylepšil a upravil chat GTP speciálně pro tento příspěvek na blogu:
Udělejte si pauzu od špatných zpráv a vydejte se s panem Svátkem do Karnaku. Jeho poutavý popis Egypta vás přenese do sluncem zalité země a zahřeje na duši. A co se týče tisíciletých památek? Ty zůstávají téměř beze změny už po celá staletí.
.jpg)
Třeba se od AI budu ještě učit umění, jak správně a cíleně zalichotit uživatelům na sociálních sítích.😍 Ona to totiž umí skvěle. Přenést mezi řádky svůj osobní emotivní prožitek však nezvládne. Nemůže, když je to jen "stroj".
Čtení z knihy - V Zemi faraónů - najdete na kanále youtube Hezký čtení český. Pomalu se blížím k závěru knihy a jsem čím dám víc přesvědčená o tom, že tento cestopis z konce devatenáctého a počátku dvacátého století je velmi zajímavým a hodnotným počinem, neboť kromě informací z dějin Egypta je z textu přímo cítit, jak si autor tuto unikátní cestu užil a díky své píli a svým schopnostem pozorovat a zároveň své zážitky i zaznamenat na papír nám umožnil, abychom ji prožívali s ním.
M.
Dnes jsem mrkla na stránky boloňského veletrhu, jestli snad nevyhlásili illustration wall
pro ilustrátory, jak jsem vás informovala v předešlých článcích, ale o
nástěnce jsem na webu žádnou zmínku nenašla.Může se stát, že ji ještě vyhlásí, ale těžko
odhadnout jaký záměr pořadatelé pro letošní ročník s ilustrátorskou nástěnkou mají, když o ní ani nemluví.
OPRAVA 25/01/2025 - informace k illustrations Walls najdete na webu BCBF pod záložkou EVENTS 👉 OPEN UP
Podívala /jsem se
tedy na svůj profil, abych
zjistila, kolik by mě případně stála /vstupenka, a našla jsem tam úplně
něco jiného, pro mne velmi zajímavého. Cenu „Indie Authors Children and YA BookJacket Award“, která byla vyhlášena už v září a já si ji doteď nevšimla.
Přitom jsem přihlášená i do newsletteru!
Je to soutěž
přímo pro mě a pro ostatní tvůrce samovydavatele.Takže jestli jsi vydal/la sám
knihu a vytvoříl jsi k ní i obálku / není nutné být přímo grafikem, nebo ilustrátorem obálky, lze přihlásit i obálku, kterou speciálně pro tvoji knihu někdo vytvořil, důležité je, že jsi knihu vydal sám a nikdo jiný před tebou ji nevydal a už vůbec ne nějaký oficiální nakladatel!/ můžeš se této soutěže zúčastnit.
Jedná se o soutěž
o nejlepší obálku samostatně vydané knihy pro děti. /U knih pro dospělé je také vyhlášena soutěž,
ale týká se jenom knih vydaných pro italský trh a v italštině. Soutěž o
nejlepší dětskou obálku pro dětskou knihu je mezinárodní./ Obálka nesmí mít značku nebo logo žádného oficiálního
nakladatelství.
Ve zkratce k podmínkám,
které musíš jako účastník splňovat:
musí ti být víc
než 18 let a tvoji knihu jsi publikoval/la před 30. červnem 2024 na nějaké platformě pro samovydavatele jako jsou: Amazon KDP, Lulu.com, nebo Ilmiolibro.com ad., obálka může
být v jakékoli velikosti, v digitální formě, formát JPG nebo PGN, musíš se
zaregistrovat na stránce veletrhu a vyplnit formulář do kterého nahraješ i
obrázek obálky, uzávěrka pro přihlášení je 14. 02. 2025.
Co tě to stojí –
nic
Co můžeš získat?
Vítěz bude jen jeden. Dostane od pořadatelů peníze na náklady
spojené s účastí na velethu 62 edice, která se bude konat od 31. března do 3. dubna 2025 v Boloni. V podmínkách
se lze dočíst, že evropský občan dostane 250 eur na cestu, zatímco mimoevropský
500 eur. Na pětihvězdičkový hotel to tedy není, ale letenka nebo vlak se
pokryje.
Ptáte se jestli jsem se přihlásila? Jasně, hned! Přihlásila jsem svou obálku ke knize „Ti voglio bene Oceano“, kterou jsem poprvé publikovala na Amazonu 28.ledna v roce 2020.
Moc procent si na vítězství nedávám, ale jako vždy platí: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. 😍
Mějte pěkné dny
M.
S příchodem nového roku přichází moment zúčtování i plánování.
Zrovna teď před koncem roku starého je čas vhodný k tomu, abychom si udělali pořádek na stole, v hlavě a všude možně, kde to jen jde, a pokusili se do nového roku vstupit s čistou hlavou a v plné síle.
Starý rok končí a s novým rokem mohou přijít i nové příležitosti! 💖💥
Některé nápady, návrhy, nebo projekty je dobré právě nyní vytáhnout na světlo a jiné naopak trochu upozadit a odložit, až na ně přijde vhodná doba. Jedině tak se totiž může dílo podařit a některé projekty zdárně dotáhneme do konce.
Při takovém úklidu je užitečné sepsat všechny své bezvadné nápady na papír, a potom se je pokusit rozřadit podle důležitosti.
Připravila jsem si k tomu plánování a srovnávání nějaké pomocné tabulky. Canva je na tvorbu takových materiálů perfektní. Třeba se vám budou jednoduché plánovače taky hodit. 😍
.jpg)
.jpg)
Zřejmě jako mnoho jiných autorů nebyl v osmdesátých letech minulého století zařazen do programu školní výuky. V nových učebnicích pro druhý stupeň základky už tento autor je, ale za nás tam nebyl (nebo jsme ho přeskočili).
Je to docela škoda, protože zrovna tato povídka krásně vykresluje atmosféru staročeských Vánoc. Odehrává se na Příbramsku a vypráví, jak malý kluk Ludvík prožíval přípravy na vánoční svátky a stavěl s tatínkem betlém.
V povídce jsem narazila na slovo roráty, které mi také nic neříkalo, a proto jsem zabrousila do slovníků, abych zjistila o co vlastně šlo.
Z wikipedia jsem se dověděla toto:
Roráty (z latinského rorate „rosu dejte“) jsou typické české liturgické zpěvy, které se zpívají při brzké ranní mariánské mši. Pro roráty je příznačné střídání chorálního zpěvu a menzurálních písní coby komentáře chorálního tématu a nemají v evropské kultuře obdobu.
Ludvík na roráty moc rád chodil, což nám může připadat dost divné, protože kdo by si v dnešní době rád přivstal a ještě za tmy šel v zimě před školou na mši?
K tomu abychom Ludvíka dokázali pochopit, si musíme zkusit představit dobu, ve které roráty vznikly a byly populární. Jejich původ totiž sahá až hluboko do minulosti, do doby karla IV, a jejich popularita se udržela až do počátků dvacátého století.
Roráty vznikly v době, kdy ještě nebyla elektřina, a za krátkých dní a dlouhých prosincových nocí chodili lidé brzy spát. Tím pádem také brzy ráno vstávali. Byla tma a zima, ale v kostele to bylo krásné, nasvícené svíčkami a ozdobené krásnými obrazy. Kostel byl pro mnohé děti to nejkrásnější co kdy viděly. V adventním období se při ranní mši navíc zpívaly tyto zvláštní sváteční písně. Muselo to být hezké.
Adventní období mělo své zvláštní kouzlo pospolitosti a obyčejným lidem roráty zpestřovaly těžký život. Jak na ně Ludvík vzpomínal se dozvíte z povídky. Můžete si ji poslechnout na kanále youtube Hezký čtení český, nebo vyhledat PDF v městské knihovně a přečíst si ji.
Více o rorátech jsem našla ještě zde: co-jsou-to-roraty
Přeji vám pěkný advent
M.
