Slíbená povídka

V září lońského roku jsem zde na blogu slibovala zveřejnění povídky a ilustrací z knihy Lumprlik a Pamprlik. Těmi ilustracemi, které jsem posílala do Boloně na mezinárodní veletrh dětské knihy.

"Bologna children book fair" se koná každým rokem na rozhraní března a dubna. Je to nejzajímavější a nejprestižnější veletrh věnovaný výhradně dětským knihám a všemu, co se kolem dětských knih děje. Je určený jenom pro odbornou veřejnost. Co i mne velmi překvapilo, kromě široké veřejnosti na ni nemají přístup ani samotné děti, pro které jsou knihy určeny. 

Věděla jsem už při balení obrázků do obálky, že moje šance dostat se mezi vystavující ilustrátory jsou velmi malé, nicméně být součástí tak zajímavé události, mne zlákalo.

Očekávání se mi splnila.  Moje práce nebyly sice vybrány na hlavní přehlídku toho nejlepšího, co se na mezinárodním poli ilustrace odehrává, ale byla jsem zařazena na seznam akreditovaných ilustrátorů a pozvána na samotný veletrh. /pozn.ze 2901 přihlášených autorů vybrala mezinárodní porota jen 76 vystavujících./

 Měla jsem z toho velikou radost a hned jsem si vše zařídila, abych mohla jet. Jízdenku  na rychlovlak z Říma do Boloně, hlídání dětí i vstupenku pro ilustrátora na samotný veletrh. Měla jsem pocit, jako bych snad složila maturitu z ilustrace. Byla jsem jednou nohou ve světě profesionálů! Chybělo mi už jen symbolicky vkročit i druhou nohou, v den otevření brány na výstavišti, a byla bych tam...

Naplánovala jsem si přednášku Petra Síse, která se 1. dubna konala a nesmírně jsem se těšila i na novou knihu z Baobabu, která letos vyhrála nejvyšší cenu festivalu.  

Proč zmiňuji datum prvního dubna! Protože jen to mi mohlo přerušit mé plány. Člověk nikdy nemůže tušit, z jaké strany Apríl přiletí. A taky že přiletěl! Můj syn dostal blbou chřipku, byl s ní hospitalizovaný v nemocnici, a protože děti jsou u mě na prvním místě, což lze tušit i z mé dosavatní tvorby, nechala jsem propadnout jízdenky i vstupenku a strávila jsem ten den v dětské nemocnici na Gianicolo. S krásným, ale smutným výhledem na celý Řím. 

Do světa profesionálů jsem tentokrát nevstoupila. Chybělo mi už jen maličko! Útěchou mi může být, že za rok se bude konat další ročník veletrhu. Tentokrát padesátý sedmý. Budu mít další šanci se opět zúčastnit. Jenom ty staré použité obrázky už bohužel nebudu moci poslat a žádné nové, které by se mi k tomu záměru hodily, momentálně nemám. 

Budu se tedy muset rychle pustit do další práce!   

Slíbená povídka s mými, do této chvíle nejlepšími, obrázky, je pro vás připravena na youtube. Užijte si ji:)

M.