Pinocchiova dobrodružství mi v době mého dětství nějak unikla. Kniha Carla Collodiho totiž v Československu vyšla na konci šedesátých let, a potom až koncem osmdesátek.To už jsem byla v pubertě a nějaký panáček ze dřeva mě mohl jenom stěží zajímat. Později jsem o něm něco zaslechla, a taky jsem viděla nějaký ten suvenýr, kterých je všude plno, ale moje povědomost o Pinocchiovi by se po dlouhá léta dala shrnout do tří vět:
1. Pinocchio je panáček ze dřeva, kterému, když zalže, naroste dlouhatánský nos.
2. Asi bude lhát dost často, když je rostoucí nos jeho nejznámější charakteristikou.
3. Jedná se o italskou pohádku.
Jenže Pinocchio, tak jak jsem ho poznala po přečtení celého příběhu, si zaslouží mnohem více pozornosti. Abych o něm ale mohla něco napsat, je neméně důležité zmínit se i o jeho stvořiteli, autorovi, novináři a spisovateli Carlu Collodim, který se vlastním jménem jmenoval Carlo Lorencini.
Carlo Lorencini
Narodil se 24. listopadu 1826 v italské Florencii. Pseudonym Collodi si zvolil roku 1856 podle vesnice Collodi, v současnosti část města Pescia, odkud pocházela jeho matka Angela Orzaliová.
Od roku 1837 do roku 1842 studoval v semináři v Colle di Val d'Elsa; nestal se knězem, ale dostalo se mu dobrého vzdělání. V letech 1842 až 1844 pak navštěvoval hodiny rétoriky a filozofie ve Florencii na další náboženské škole.Středoškolská studia přerušil v roce 1844, ale již v roce 1843 začal pracovat jako úředník v knihkupectví Piatti ve Florencii.
V roce 1847 začal psát pro milánské noviny "L'Italia Musicale" a v roce 1848, když vypukla první válka za nezávislost, se přihlásil jako dobrovolník, aby bojoval s toskánským praporem v Curtatone a Montanaře.
Po návratu do Florencie založil jedny z hlavních humoristicko-politických novin své doby. Ve velkovévodském Toskánsku ale pro něj, jako vlastence, začalo těžké období, a proto Lorenzini často jezdil do Milána a Turína, kde se na dlouhou dobu zastavoval. Jeho hlavním zájmem i zdrojem příjmů byla tehdy humorná žurnalistika. Spolupracoval s mnoha humoristickými novinami, jejichž hlavním cílem bylo především pobavit čtenáře a zabývaly uměleckými, divadelními a literárními tématy.
Další důležitá data v životě Carla Lorenciniho, o kterých je zajímavé se zmínit, jsou:
Rok 1853, kdy založil jedny z hlavních italských divadelních novin s názvem "Scaramuccia". Tyto noviny se věnovaly hudbě, divadlu a literatuře.
Připoměňme si i rok 1856, kdy navázal spolupráci s florentskými humoristickými novinami "La Lente" a poprvé se podepsal pseudonymem Carlo Collodi. Ve stejném roce vznikla i jeho první významná díla "Gli amici di casa", "Un romanzo in vapore". "Da Firenze a Livorno", Guida storico-umoristica" /Kamarádi v domě, Román v páře, Historicko-humorný průvodce, Z Florencie do Livorna./
V roce 1859 se Collodi přihlásil jako dobrovolník do savojského pluku "Cavalleggeri di Novara" a zúčastnil se druhé války za nezávislost. Po skončení války se vrátil zpět do Florencie.
V roce 1860 se stal divadelním cenzorem a roku 1868 se na pozvání ministerstva veřejného školství stal součástí redakčního týmu při vytváření nového slovníku italského jazyka.
Dále roku 1875 dostal od nakladatele Felice Paggiho za úkol přeložit nejznámější francouzské pohádky podle knihy pohádek od Charlese Perraulta, Marie-Catherine d'Aulnoy a Jeanne-Marie Leprince de Beaumont. Kniha měla název "The Fairy Tales" a původně ji vydalo nakladatelství Hachette v roce 1853. Collodi pohádky nejen přeložil, ale i přepsal, obohatil je o poučení a morální hodnoty a dodal jim zcela novou podobu. Svazek vyšel v následujícím roce.
Collodi byl od 12. dubna 1881 až do 8. prosince 1886 ředitelem dětského deníku "Giornale per i Bambini" jež byl průkopníkem italských dětských periodik. 7. července 1881 vyšel v tomto časopise i první díl Pinocchiových dobrodružství s názvem Příběh loutky. Podle eseje Gianniho Greca "Quel scripto di Collodi" z roku 2018 se Collodi při psaní svého nejslavnějšího románu inspiroval dřívějšími zdroji.
Celá kniha příběhů o Pinocchiovi "Le avventure di Pinocchio" byl vydána v roce 1883.
Necelý měsíc před 64. narozeninami, 26. října 1890, v době své největší slávy, se Collodimu udělalo špatně na schodech svého domu, když se ve 22:30 vracel domů. O několik minut později, pravděpodobně na aneurysma, zemřel. Je pohřben na hřbitově Porte Sante.
V roce 1962 byla založena Národní nadace Carla Collodiho, která má mimo jiné za cíl šířit a zpřístupňovat Collodiho díla po celém světě, zejména pak „Pinocchiova dobrodružství“.
Národní edice děl Carla Lorenziniho byla založena 9. června 2009.
Pinocchio
Příběh Pinocchiova dobrodružství je druhým nejpřekládanějším dílem světové literatury a zároveň prvním nejpřekládanějším italským literárním dílem.
Tento fantasy román pro děti byl poprvé vydaný ve Florencii v únoru 1883 pod názvem "Příběh loutky". Vypráví tragikomické zážitky Pinocchia, loutky ze dřeva vyrobené chudým tesařem Gepettem, který má Pinocchia za svého synka.
Nerozvážnost, naivita a neznalost zavedou Pinocchia do mnohých, velmi nebezpečných situací z nichž se mu mnohdy podaří vyváznout až na poslední chvíli a to jenom díky modrovlasé víle, jež nad ním drží ochrannou ruku. Jenže on se nikdy nepoučí a opakuje své chyby, což ho pokaždé dostane do ještě riskantnějších dobrodružství.
Collodiho román je považován za literární mistrovské dílo jehož vypravěčská hodnota díky své narativní hloubce daleko přesahuje svět dětské literatury. Příběh je metaforou na lidský osud. Například filosof a kritik Benedetto Croce, který knihu považoval za jedno z velkých děl italské literatury o ní napsal: „Dřevo, ze kterého je Pinocchio vyřezán, je lidskost.“
První kapitola příběhu vyšla v prvním čísle Dětských novin (7. července 1881) a v letech 1881 až 1882 vycházela po částech pod názvem Příběh loutky. Inspiraci Collodi pravděpodobně čerpal ze starodávných příběhů i z různých jiných zdrojů..Úspěch prvních epizod pak přiměl autora k přepracování a rozšíření díla, aby mohl vydat knihu ve velkém nákladu.
Původním záměrem autora bylo uzavřít celý příběh kapitolou, kde podvodníci a zloději, kocour s lišákem, oběsí loutku na stromě. Jenže čtenářům se takový konec vůbec nelíbil. Po úzkostných a lítostivých protestech mladí čtenáři novin přesvědčili Collodiho, aby v psaní příběhu pokračoval. Práce to však nebyla snadná a trvalo další dva roky, než se příběh dočkal finále. Na konci se Pinocchio proměňuje nejen ve skutečné dítě, ale také se z něj stává „slušný chlapec“, neboť pochopil své chyby a stal se tak zdvořilým a pilným.
Kniha vyšla v roce 1883 v nakladatelství Libreria Editrice Felice Paggi s ilustracemi Enrica Mazzantiho a okamžitě se z ní stal bestseller.
Úspěch
Pinocchio je jednou z nejznámějších univerzálních ikon světové populární kultury a některé originální koncepty z knihy se staly její součástí. Zejména vizuální metafora dlouhého nosu představujícího lži.
Autorská práva na knihu Pinocchiova dobrodružství vypršela již v roce 1940 a od té doby může kdokoli volně reprodukovat Collodiho dílo. I proto není možné zjistit přesnou statistiku prodejů v Itálii ani po celém světě. Odhad poskytnutý Národní nadací Carla Collodiho na konci devadesátých let a založený na zdrojích UNESCO hovoří o více než 240 překladech s četnými divadelními, televizními a kinematografickými variacemi. Mezi nejznámější patří například animovaný film z roku 1940 produkovaný Waltem Disneym.
Časové a geografické umístění příběhu
Román, i když byl napsán v roce 1881, se odehrává ještě dříve, pravděpodobně v době Toskánského velkovévodství nebo bezprostředně po sjednocení Itálie.
Některé zdroje by zasadily Pinocchiova dobrodružství do oblasti severně od Florencie, zejména do měst Castello, Peretola, Osmannoro a Sesto Fiorentino. Zejména do míst, kde se nachází Villa Il Bel Riposo (umístěná poblíž Villa La Petraia a Villa Corsini), kde Collodi během druhé poloviny devatenáctého století několikrát pobýval.
Dub na který byl Pinocchio pověšen, tzv. Grande Quercia se nachází v provincii Lucca, poblíž Gragnana. Strom popsaný Collodim v této oblasti stále existuje a nazývá se také Dub čarodějnic.
V devatenáctém století dětská literatura teprve vznikala a její tvůrci byli ovlivnění temným, ne-li přímo příšerným, gotickým románem z dob minulých. Gotický román se v devatenáctém století často ispiroval a prolínal s tradičními lidovými pohádkami. Například v Německu tyto lidové pohádky literárně zpracovali bratři Grimmové. Autoři tehdy vycházeli z přesvědčení, že by jejich díla měla malé čtenáře zejména vychovávat a ukazovat jim svět v jeho syrovosti a krutosti tak, aby okamžitě pochopili těžkosti života. I proto dětská literatura devatenáctého století malým čtenářům ilustrovala drsné podmínky dětí během průmyslové revoluce a orientovala se na mnohdy smutná a krutá díla, jako byla například díla Ch. Dickense (Oliver Twist).
Vzhledem k atmosféře, která v té době panovala, není divné, že se sekáváme s krutostí a zlobou i v Collodiho díle, Autor nepopisuje dětství jako šťastnou fázi života ale jako okamžik, ve kterém je přítomno utrpení a neštěstí.
Originalita toho díla spočívá v tom, že realismus je zde vyjádřen prostřednictvím magických a fantastických prvků. Svět je v něm popsán v jeho nejdrsnější a nejkrutější podobě. Společenský život je poznamenán násilím, útlakem, zlobou a lhostejností mezi lidmi. Ve svých dobrodružstvích se Pinocchio setkává s mnoha zlými postavami, vždy připravenými využít slabosti druhých, jimiž jsou dokonce i autority jako četníci a soudci. Ti by měli slabé a bezbranné chránit, ale místo toho trestají a vězní nevinné.
Pro lepší pochopení této „krutosti“ si musíme uvědomit, že téměř žádný spisovatel v Collodiho době se nevěnoval výhradně a jenom dětskému publiku. Někteří kritici se shodují na tom, že Pinocchio není pohádkou nýbrž spíše alegorií moderní společnosti,
Marco Belpoliti říká: "Pinocchio je hrdina hladu." Avšak v příběhu nemají hlad jen děti, trpí jím i sám Geppetto, který si na stěnu krbu namaloval hrnec.
V každém případě Collodi napsal tento román přímo pro děti, a proto se v něm zaměřuje na výchovné aspekty. Přidává varování a s ním i poučení. Vyzývá čtenáře, aby přestali plýtvat svým časem, věnovali se studiu, tvrdé práci a vyhýbali se špatné společnosti. Právě s ohledem na tato morální poučení lze knihu považovat za román osobního růstu. Zpočátku Pinocchio nerespektuje, co mu jeho otec Geppetto říká, a už vůbec nevěnuje pozornost doporučením "Mluvícího cvrčka". Jenomže pak vždy skončí tak, že ho špatní přátelé svedou na scestí a dostane se do vážných potíží. Negativní zkušenosti a dobré rady Modré víly ho nakonec dovedou na správnou cestu, a až když Pinocchio pochopí, jak důležité je studium a práce, promění se v opravdové dítě.
Na závěr
Kniha Pinocchio se v posledních letech dočkala několika nových vydání i v České republice a rozhodně vám doporučuji se s ní seznámit a přečíst si ji.
V současné době se věnuji knize na svém prezentativním kanále youtube, kde knihu postupně čtu v italském jazyce, překládám ji z původní italské verze a zpracovávám k ní titulky v českém jazyce. Pomalu připravuji i četbu celé knihy v českém jazyce. Kapitola s mluvícím cvrčkem je již nahraná v obou jazykových verzích a můžete si ji poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=aJJugUwFp7g
M.
