Uzávěrka

  Přicházejí Vánoce, svátky klidu a míru, a po nich i Nový rok. Proto je správná chvíle zúčtovat se starým rokem a to pěkně od podlahy.

Udělám si tedy pomyslnou uzávěrku mé nezávislé autorské tvorby:

Několik realizací mi nevyšlo, ale naopak se mi podařilo dokončit něco úplně jiného. Do toho se ještě ukázalo, že pokud se jedná o autorskou knižní tvorbu, jsou plány, na které časový úsek jednoho roku vůbec nestačí. Jak to teda uzavřít, než si začnu vychutnávat autorské volno a svátky jak mají být?


   Podařilo se mi dopsat velikonoční příběh, na kterém jsem pracovala bezmála čtyři roky. Vypadá to neuvěřitelně, ale je to tak. Správný velikonoční příběh, jak jsem zjistila, se dá psát jenom v předvelikonočním období a to je od karnevalu až do Neděle velikonoční. Potom už máte utrum, nejde to  a vy musíte čekat další rok, až se ohlásí příští Velikonoce. Alespoň já to tak mám - potřebuji správnou atmosféru:)Letos už mi do úšpěšného dokončení příběhu chyběly přesně dvě kapitoly. Dopsala jsem je a připravila podklady pro vydání E-knihy. Bylo to o chlup a E-kniha s názvem "Děti a Velikonoce " vyšla přesně na Modré pondělí. Nestihla jsem ale připravit podklady pro knihu tištěnou, což mě trochu mrzelo. Ještě mě to tedy čeká. Jak jinak než před příštími Velikonoci bych ráda držela alespoň jeden výtisk v ruce a založila si ho do své knihovničky. Uvidíme...

  Další nápad, na kterém jsem letos pracovala, byl oživit jeden úplně zbytečný kanál na youtube, který mi kdysi, přesně v roce 2013, přidělil Google jenom proto, že jsem si na něm založila e-mail. Na kanále nic neprobíhalo a občas jsem si říkala, co bych tam tak mohla dát. Na povídání nějakých blbostí nejsem správný typ a ještě k tomu nejsem ani fotogenická... Až letos mě napadlo, že bych mohla číst. Jenom číst. Bez toho, abych se předváděla před kamerou. Čtení mi docela vždycky šlo... Tak vzniklo "HEZKÝ ČTENÍ ČESKÝ".
  Protože jsem sama autorkou a respektuji autorská práva, tak jak bych si přála, aby byla respektována i moje autorská práva, rozhodla jsem se začít nahrávat svou tvorbu. Se svými příběhy si mohu dělat co chci.  Později mě napadlo přidat i nějaké čtení z našeho českého kulturního dědictví. Jako první jsem si tedy nemohla vybrat nic jiného než "Staré pověsti české" od Aloise Jiráska. Podařilo se mi přečíst a připravit záznam pro první část knihy, pověsti z doby předkřesťanské. Nestihla jsem ale připravit audio k celé knize, a proto budu příští rok se čtením Starých pověstí českých pokračovat. Mám radost, že kanál funguje, a na příští rok už si plánuji, že přidám do seznamu videí i klasické české pohádky od Boženy Němcové.

  Nejvíc energie jsem ovšem letos věnovala ilustracím a přípravě dokumentu PDF ke své nové knize. Stihla jsem všechno, kniha bude mít 236 stran a už má i přidělené ISBN, ale do její zveřejnění mi chybí poslední kontrola textu. Příští týden by mi měla paní korektorka předat knihu, ve které mi označila všechny drobné překlepy, které v textu ještě našla. Potom budu muset udělat poslední zkoušku tisku, abych zkontrolovala, jestli z dokumentu snad něco nevypadlo a pak, konečně, bude HOTOVO. Datum publikování jsem zvolila na 30. ledna 2020, držte mi palce, aby to klaplo. Musí!


  I další příběhy dvou kluků Lumprlika s Pamprlikem, ve kterých tentokrát tihle dva budou cestovat, budou muset počkat na rok 2020, ale půlku už mám!

  Smiřuji se s tím, že už letos zkrátka nic moc nestihnu, a nařizuji si povinnou autorskou dovolenou, jak se stává workoholikům, když to s tou prací přehánějí.  Je to škoda, ale pokud se jedná o knihy a příběhy, je lepší nikam nespěchat.


Uvidíme, co příští rok přinese, ale už teď vám přeji, ať je to jenom to nejlepší.

Martina