Linoryt a letní čtení: Broučci

 

Letošní školní rok byl opravdu bohatý, kromě mých už téměř dospělých dětí jsem se do školy vydala i já. Zapsala jsem se do kurzu ilustrace, abych svou tvorbu posunula dál a nabrala k novým dovednostem i další motivaci pro svoji práci. Zajímavé pro mě bylo vrátit se k takovým technikám jako je např. linoryt. Ten jsem, prosím, dělala naposledy na základní škole v osmdesátých letech minulého století. Ano tak dávno! Upřímně: napřed se mi do něj ani nechtělo, neboť jsem tuto techniku považovala za učivo pro děti ze základní školy, nic víc. Pak jsem se ale pod vedením paní profesorky rozhlédla trochu kolem, zjistila, kde všude se linoryt používá, a řekla si, že ho teda taky zkusím a vytvořím linorytem novou náhledovku pro další čtení. Vybrala jsem si knihu Broučci od Jana Karafiáta. Vymyslet, nakreslit a připravit obrázek pro tisk mi docela trvalo, a tak jsem měla i mezi lekcemi kurzu čas knihu přečíst a připravit záznam. Stihla jsem celou práci dokončit akorát před Svatým Janem, kdy by měli broučci vylétat a svítit.👼  

Ukázka z knihy Broučci:

Oni pak letěli, v levo kmotříček, v pravo tatínek, a Brouček v prostředku. Na západ se nebe rdělo, a Broučkovi se srdce v těle smálo. Ale tu se blížili k velikému dubovému lesu, a Brouček si vzpomenul na žlunu.  

„Tatínku, tady jsou žluny.“

„I neboj se. Vždyť my do lesa nepoletíme, jenom okolo. Tady jest naše cesta.“

Ale sotva to tatínek dořekl, už se to na ně z lesa řítilo, a tolik to hučelo, a tolik to zvučelo, a hned se to sypalo na milého Broučka. Ach, ten křičel:

„Tatínku, tatínku – tatínku, tatínku!“

„I mlč, i mlč! Neboj se. Vždyť  to není žluna, to jest chroust.“

A brouček křičel, a krčil se a schovával, až to přestalo bzučet.

„I Broučku, to se nesmíš bát,“ těšil ho kmotříček. „Vidíš ho támhle, to jest chroust. On se nás asi lekl, že jsme tři.“

„Ale když to tak hučelo!“

„I to chrousti tak bzučí.“

A letěli a letěli, až tam na konci lesa bylo něco vidět.

Pár slov o knize:

Pohádkovou knihu „Broučci“ napsal a poprvé vydal v roce 1876 Jan Karafiát. 

Děj sleduje celý životní cyklus – od dětství až po dospělost i ztráty blízkých, které k životu patří, a se kterými se musí člověk vyrovnávat. Vypráví o životě svatojánských broučků, v podobě malých „lidských“ postaviček, jako by žili v lidském příběhu. Věnuje se dětství, růstu i dospívání, lásce, životním zkouškám i smrti. 

Vyprávění je charakteristické i svým morálním poselstvím.

Dějové linie:

Rodina broučků: Hlavní postavou je malý Brouček, který žije se svými rodiči – maminkou a tatínkem – a dalšími broučky (např. kmotříčkou Janinkou).

Denní život a práce: Broučci žijí v souladu s přírodou, svítí lidem na cestu, modlí se před jídlem a pracují podle tradičních hodnot.

Sledujeme Broučkovo dětství, jeho pád z postýlky, první přátelství, sny, plány i výlety. Postupně se učí být lepší, činit dobro, poslouchat a pomáhat druhým. Kniha obsahuje silný prvek výchovy a křesťanských hodnot.

Dospívání a rodinný život: Brouček dospěje, ožení se s Beruškou a mají spolu děti.

Zimní zkoušky a konec: Kniha nekončí jen radostmi – přichází těžká zima, kdy někteří broučci umírají, ale život pokračuje. Ztráty jsou vykresleny přirozeně, na místě kde zemře některý z broučků, vykvete místo něho květ sedmikrásky.

Styl a poselství díla

Kniha Broučci není jen jednoduchým dětským příběhem, je to alegorie lidského života zdůrazňující rodinné hodnoty, poslušnost, víru, práci a přijetí těžkostí. Příběh je napsaný poetickým básnickým jazykem, často s modlitbami a obraznými popisy přírody.

Čtení z knihy Broučci bude vycházet každou sobotu na @Hezkýčteníčeský.

Přeji pěkné léto! 

M.

zdroj: Česká digitální knihovna a Wikipedie